Indiáni Jivaro, kteří žijí v Ekvádoru a Peru, věří, že v naprosté většině případů je příčinou nemoci zlé čarodějnictví. Normální, viditelný život z pohledu těchto indiánů je jen lež, iluze, zatímco skutečné síly, které slouží jako zdroj životních událostí, jsou nadpřirozené a lze je vidět a ovládat pouze pomocí omamných halucinogenních drog. Ti, kteří to umí, si mezi svými lidmi zaslouží velkou úctu.
Mezi indiány kmene Khivaro jsou znalí lidé, šamani, dvou typů – čarodějové a léčitelé. Oba užívají halucinogenní nápoj, kterému říkají natema. Jedná se v podstatě o stejný nápoj z vinné révy, který pijí indiáni Amauac. Šaman to přijme a začne tiše bzučet. Brzy se mu ve tmě před očima objevují různé tvary a on slyší pronikavě ostrou hudbu tsentsaků, pomocných duchů, kteří se na jeho výzvu objevují vedle šamana. Síla nápoje je naplní. Jeden z nich, pangi, což znamená „anakonda“, se omotá kolem šamanovy hlavy a promění se v korunu, druhý, wampang, obří motýl, se vznáší nad jeho rameny. Hadi, pavouci, ptáci a netopýři tančí ve vzduchu před jeho očima. Na rukou šamana se objevují tisíce očí, aby v noci hledaly nepřítele. Když člověk slyší zvuk hučící vody, uvědomí si, že pochopil sílu tsunga, prvního šamana, a nyní může vidět pravdu. V těle pacienta tedy objeví makanchi, jedovatého hada, kterého poslal nepřátelský šaman. To je příčina onemocnění.
S tímto nápojem může téměř každý dosáhnout stavu transu. Proto je přibližně každý čtvrtý indián kmene Khivaro šamanem. Každý dospělý, ať už muž nebo žena, který se chce stát takovým specialistou, jednoduše přinese dárek hlavnímu šamanovi a dostane od něj halucinogenní nápoj a část pomocných duchů. Právě tito duchové způsobují nemoci a smrt. Pro ty, kteří nejsou šaman, jsou neviditelní. Šaman je může poslat k tělu oběti a naopak je vytáhnout z těla pacienta nebo si z nich vytvořit štít pro sebe. Hlavní šaman dává mladému muži kousek jasně zelené hmoty a odřezává jej nožem. Obsahuje pomocné duchy a nový věřící je musí sníst, načež zůstane deset dní v posteli. V jeho žaludku tak duchové najdou nový domov, odkud je nový šaman může libovolně vysvobodit. Kromě toho nesmí být zasvěcenec po dobu tří měsíců od toho dne aktivní v životě, včetně sexuální aktivity, jinak se nebude moci stát úspěšným šamanem. Měsíc po zasvěcení se v ústech mladého šamana objeví tsentsak, duchovní pomocník. Během tohoto období člověk touží začít s magií, a pokud podlehne impulsu z tsentsaku, stane se v budoucnu zlým čarodějem. Pokud se mu podaří potlačit impuls, bude se moci stát lékařem. Pokud byl hlavní šaman spíše čarodějem než léčitelem, pak se jeho zasvěcenec stane čarodějem, protože nebude schopen odolat touze pomocných duchů zabíjet. Tuto touhu pociťují sami šamani, přibližně jako pocit hladu.
Pokud je šaman schopen odmítnout pohlavní styk po dobu pěti měsíců, bude schopen zabít člověka (pokud je to čaroděj) nebo vyléčit oběť (pokud je léčitel). A abyste se stali skutečně mocným šamanem, je potřeba celý rok abstinence. V období abstinence šaman sbírá nejrůznější druhy hmyzu a rostlin a další předměty, které nyní může proměnit v tsentsaky, pomocné duchy. Může to být jakýkoli hmyz nebo předmět, který je šaman schopen spolknout. Různé typy tsentsaku se používají k vyvolání různých onemocnění různé závažnosti. Čím větší rozmanitost takových předmětů šamanovo tělo obsahuje, tím větší sílu a rozmanitost možností má. Tyto tsentsak mají dvě esence, přirozenou a nadpřirozenou. První lze vidět bez použití halucinogenního nápoje Natema, druhý pouze s jeho pomocí. Poté je odhalena jejich skutečná podoba (může to být druh jaguára, motýla, opice a další stvoření, démoni) a skutečná jména duchovních pomocníků.
Nejčastěji se čarodějnictví vrhá na sousedy, na rodiny těch, kteří nějak ublížili šamanově rodině nebo jeho přátelům, jako pomsta, ale i prosté vraždy. Čaroděj se připlíží k domu oběti a vypije lektvar natema, aby uvolnil pomocné duchy. Hlídá v lese, a jakmile jeho oběť odejde z domu, pošle na ni tsentsak. Pokud je duch dostatečně silný a byl seslán s náležitou silou, pak po dosažení těla oběti způsobí smrt během několika dnů až týdnů. Častěji se duch prostě usadí v těle a pomalu tělo podkopává. Pokud se šamanovi nepodaří oběť chytit sám, pošle ducha kterémukoli členu své rodiny, který opustí dům. Častěji je to manželka nebo dítě. Po dokončení mise se šaman tajně vrátí domů. Samotná oběť v okamžiku provádění čarodějnictví nic necítí, jinak by se lidé okamžitě obrátili o pomoc na šamanské léčitele.
Existuje zvláštní druh pomocných duchů zvaný pasuk. Čarodějovi pomáhá tím, že se neustále zdržuje u těla oběti v podobě hmyzu nebo lesní zvěře a sám do těla posílá škodlivé předměty. Šaman-léčitel si s tím musí poradit sám, aby mohl pacientovi pomoci. Kromě toho se čaroděj může uchýlit k pomoci ptáka wakani, což znamená „duše“ nebo „duch“. Šaman má moc přivolat tyto ptáky a použít je jako pomocné duchy. Fouká na ptáky wakani a posílá je kroužit nad domem oběti nebo nad ní, čímž ji vyděsí. Indiáni Jivaro věří, že to může způsobit horečku nebo šílenství, často smrtelné. Po návratu domů po čarodějnictví může šaman poslat ptáka wakani, aby se usadil v hnízdě poblíž domu oběti. Pokud šaman-léčitel odstraní škodlivé předměty z těla posledně jmenovaného a vyléčí pacienta, může čaroděj poslat další tsentsak na ptáka wakani, aby je znovu nasměroval do těla oběti. Pokud to budete dělat neustále, můžete léčitele připravit o příležitost vyléčit oběť.
Zatímco ptáci wakani jsou nadpřirození služebníci dostupní každému, kdo chce využít jejich pomoci, pasuk, vůdce všech pomáhajících duchů, může sloužit pouze jedinému šamanovi. Stejně jako šaman může mít jen jeden pasuk. Tento duch má schopnost bránit se proti protiútokům šamana-léčitele. Ten pod vlivem nápoje Natema vidí ducha Pasuk v podobě muže, zcela, kromě očí, pokrytého železnou skořápkou. Léčitel ho může zabít pouze vhozením tsentsaku do očí, jediné nechráněné oblasti. Pro ty lidi, kteří nepili lektvar natema, se pasuk může objevit v masce obyčejné tarantule.
Šaman může zabít nebo zranit člověka pomocí magických duchů Anamuk k vytvoření nadpřirozených zvířat, která napadnou oběť. Pokud má šaman duchovního pomocníka v podobě nabroušené kosti pásovce, může ji hodit do řeky, zatímco oběť sjíždí na raftu nebo kanoi. Pod vodou se kost promění v anakondu a převrátí plavidlo, takže je člověk ve vodě. Šaman může použít zub mrtvého hada jako tsentsak, proměnit ho v jedovatého hada a nařídit mu, aby kousl oběť. Podobně mohou čarodějové používat zuby jaguára nebo pumy.
Po pěti letech od přijímání jejich duchovních pomocníků musí zaklínač projít zkouškou, aby zjistil, zda mají stále dostatek síly k úspěšnému zabíjení. Test probíhá na stromě – šaman na něj musí kouzlit. Pod vlivem nápoje Natema se šaman snaží hodit pomocné duchy do vidlice, do místa, kde se kmen rozchází. Pokud má šaman dostatek síly, strom se rozštěpí, i když toho, kdo halucinogenní nápoj nepili, si toho nevšimnou. Pokud zaklínač selže, znamená to, že už nemá dost síly na zabíjení. Pak by měl naléhavě jít k silnému šamanovi, aby získal nové pomocné duchy. Dokud nemá zboží, se kterým by mohl obchodovat za duchovní pomocníky, je čaroděj v neustálém nebezpečí. V tomto období je zcela bezbranný vůči ostatním šamanům. Každý den tedy pije lektvar natema, tabákovou šťávu a další narkotický extrakt, piripiri. Navíc odpočívá doma ve své posteli, aby šetřil síly, ale zároveň se snaží skrýt svou slabost před nepřáteli. Když si koupí nové parfémy, může je bez obav znovu používat.
Závažnost nemoci způsobené čarodějnictvím závisí jak na síle pomocných duchů, tak na síle, s jakou jsou vypuštěni do těla oběti. Pokud tsentsak proletí tělem, pak v něm nezůstane nic, co by léčitel mohl extrahovat, a pak pacient zemře. Pokud duch uvízne a usadí se v těle, může být odstraněn. V praxi to však není vždy úspěšné.
Práce šamana-léčitele začíná tím, že určuje, zda je nemoc způsobena čarodějnictvím nebo ne. Odpoledne a v podvečer pije natemu, piripiri a tabákovou šťávu, které mu umožňují vidět skrz tělo pacienta jako přes sklo. Pokud je příčinou nemoci čarodějnictví, pak šaman vidí v pacientovi cizí předmět a může určit, zda je schopen danou osobu vyléčit. Magické bodce vytahuje z těla pacienta pouze v noci a pouze v neosvětlené části domu, protože pouze ve tmě vidí vize skutečného světa způsobené drogami. Po západu slunce šaman probudí své duchovní pomocníky a začne zpívat léčivou píseň. Poté vypustí dva duchy a vloží si je do krku a úst. Musí být totožné s tím, které viděl v těle pacienta. Právě oni musí zachytit nadpřirozenou esenci magického trnu, který léčitel vytáhne z těla pacienta. Pokud první duchovní asistent šamana nechytí čarodějův tsentsak, druhý duch v šamanových ústech mu zablokuje přístup do vnitřku šamanova těla. Pokud oba selžou, tsentsak pronikne do léčitelova žaludku a zabije ho. Šaman, který uloví magický trn nebo čarodějova pomocného ducha, si jej zhmotní v ústech, poté předstírá zvracení a vyplivne zcela hmotný předmět, který pak pacientovi a jeho rodině předvede slovy: „Já vytáhl to. Tady je, před tebou." Obyčejní obyvatelé si myslí, že tento hmotný předmět seděl v těle pacienta, ale šaman je neodrazuje. Koneckonců ví, že pomocní duchové mají dvě tváře, skutečnou a hmotnou. Šaman vytáhne z těla skutečný tsentsak a příslušný drobný hmotný předmět si předtím vloží do úst. Bez takového vizuálního důkazu by šaman nemohl své příbuzné přesvědčit, že pacienta vyléčil a že by mu za to měli zaplatit.
Šamanova schopnost extrahovat tsentsak do značné míry závisí na kvalitě a síle jeho vlastních duchovních pomocníků, kterých může mít stovky. Pod vlivem drog je kolem sebe vidí v podobě zoomorfních tvorů, jak se nad ním vznášejí, sedí mu na ramenou a lepí se mu na kůži. Vidí, jak pomáhají vytáhnout z těla oběti kouzelný trn. Šaman-léčitel musí každých pár hodin vypít tabákovou šťávu, aby byli neustále sytí a neutekli.
Šaman-léčitel se také musí umět vyrovnat s duchem pasuk, který se může nacházet nedaleko od těla pacienta, aby mohl poslat nové duchy. Léčitel vypije další dávku lektvaru natema, aby viděl ducha pasuka a naverboval další duchovní pomocníky do souboje s ním. Zatímco pasuk je oděn v železe, sám šaman má štít složený ze svých duchovních pomocníků, kteří úspěšně odrážejí útoky pasuků. Tento štít ji kryje, dokud účinek nápoje natema neskončí. Pokud léčitel objeví v pacientově těle magický trn poté, co se vypořádal s duchem pasuk, předpokládá přítomnost ptáka wakani poblíž. Poté šaman vypije maykua, halucinogenní drogu, která je ještě silnější než natema, a také tabákový džus a tiše se plíží lesem, aby ptáka našel a zabil tsentsakem. Poté se léčitel vrátí do pacientova domu a fouká do všech koutů, aby vyčistil vzduch od duchů vyslaných ptákem, a vytáhne poslední z nich z těla pacienta. To může pokračovat další noc.
Po vytažení magického trnu jej šaman vloží do malé krabičky. Nepolyká tohoto pomocného ducha, protože mu nepatří, a proto může léčitele zabít, pokud se dostane do jeho těla. Později šaman vyhodí trn do vzduchu a ten letí zpět k čaroději, který ho poslal pacientovi. Pomocný duch se vrací k majiteli v případě smrti šamanova učedníka, se kterým sdílel část svých duchů. Kromě tohoto nepředvídatelného návratu starých magických trnů se šaman může zmocnit i ducha, kterého mu poslal jiný čaroděj. Šamani musí neustále používat tabákovou šťávu, aby jejich pomocní duchové byli připraveni ve dne i v noci a mohli svého pána chránit před útoky čarodějů, odrážet nepřátelské magické trny. Šaman se ani neodváží jít na procházku, aniž by si s sebou nevzal zelené tabákové listy, ze kterých připravuje šťávu, která pomáhá jeho duši k ostražitosti. Méně často, ale stále pravidelně, by měl také pít nápoj natema za stejným účelem a být vždy v kontaktu se skutečnou realitou (kterou ostatní lidé považují za nadpřirozenou).
Během léčby může šaman vidět čaroděje, který duchy poslal, i když žije daleko nebo patří k jinému kmeni. Rodina pacienta to ví a důrazně požaduje, aby šaman zradil viníka, zvláště pokud pacient zemře. Samotní šamani mají zájem na tom, aby mohli zaklínače skutečně vidět, protože jinak ho budou obviňovat členové rodiny.
Pravidelně šamani slábnou a musí získat nové pomocné duchy. Léčitelé ztrácejí svou moc, zvláště po ošetření pacienta, kterému čaroděj, který právě dostal čerstvé duchovní pomocníky, seslal magický trn. Takže nejsilnější šamani jsou ti, kteří mohou neustále nakupovat nové várky tsentsaků od jiných šamanů. Šaman si také může vzít zpět své duchy od ostatních, kterým je kdysi dal. K tomu vypije lektvar natema a pomocí svého tsentsaku postaví ze sebe k jinému šamanovi most ve tvaru duhy. Pak na něj spustí pomocného ducha. Před druhým šamanem dopadne na zem s explozí, která vypadá jako blesk. Účelem této akce je překvapit, vystrašit šamana tak, že dočasně ztratí kontrolu nad strážcem svých magických trnů a umožní prvnímu šamanovi vzít si je zpět pomocí duhového mostu. Druhý šaman si nevšimne ztráty svých pomocníků ani po vypití natem, ale může onemocnět. Ačkoli jeho nemoc za takových okolností obvykle není vážná, stává se zranitelným vůči ráně od čarodějů. Naštěstí pro antropology někteří z těchto šamanů opouštějí svou profesi, zejména po ztrátě duchovních pomocníků, a mohou se o své znalosti podělit s lidmi zvenčí, protože už nemají zájem udržovat tajemství své profese. Což ovšem praktikujícím šamanům neškodí, protože pro ně nejsou důležitá pouhá slova. Věří, že jediný způsob, jak pochopit tajemství jejich povolání, je nápoj natema.
Home | Articles
January 19, 2025 22:45:15 +0200 GMT
0.007 sec.
