V indické tradici - "mara, syn bohů", v pravoslaví - "kouzlo". Vyrůstá z tendence mysli být vyrušen z koncentrace a nahrazovat skutečné podmínky situace imaginárními. Místo toho, aby člověk hledal východiska z těch životních okolností, do kterých Nebe člověka postavilo, upadá do úkrytu své vlastní verze toho, co se děje, která může mít k objektivitě velmi daleko. Stupeň patologie může být odlišný. Zpravidla se projevuje buď jako každodenní hluchota, ignorování názorů druhých, touha překonat všechny a všechno vlastními silami, dokonalostmi a schopnostmi, nebo jako denní snění, které se však navzájem nevylučuje. Závistivý člověk s ostrými jazyky, kráčející životem, pracující lokty, zákeřně protlačující a pronásledující talentovanější a schopnější – démon horlol takové sluhy vyžaduje. Může to také znamenat úplné rozpuštění psychiky ve sladkých snech, snech a fantaziích, kde jsou v přehnané podobě uspokojeny přirozené potřeby člověka, které zůstávají v běžném životě neuspokojené. Pro duchovní askety byla tato nemoc vždy zvláštní obtíží. A mnozí z nich, než to dokázali překonat, byli nuceni roky setrvávat v ospalých snech, kde je sváděla nejrůznější pokušení, která je odváděla od modlitebního soustředění.
Jed oživuje modlářské typy chování osobnosti, postavené na slepé identifikaci se svým idolem. Vyvolává opilost a drogovou závislost, zbavuje člověka odhodlání dělat důležité věci bez těchto psychologických berliček. Démon jedu neboli syn bohů udržuje ve společnosti kolektivní sny o skupinové nadřazenosti, vyvolenosti a jakési autoritě dobýt svět kvůli vysokému cíli. Je to dáno tím, že kreativní chápání situace je nahrazeno mechanickým následováním takového modelu chování, který lze snadno naplnit sofistikovaným narcismem. Obraz drsňáka převzatý z filmů - chlapecká hra, kterou hraje dospělý muž, biorobot - je oblíbeným pokrmem démona exaltace. Tento démon je předchůdcem kultu války a zbraňového fetišismu, konceptů porážky nepřítele s malou krví na cizím území a všech druhů sociální utopie a revoluce, obvykle vedoucí ke kultu osobnosti a společenské tyranii. Démon povznesení, jak se mu také říká, neopouští ženy svou pozorností. Moderní podmínky emancipace jim nabízejí mnoho příležitostí k zbožštění vlastních schopností. Ženám se nabízí široká škála společenských her v byznysu, politice, na obrazovce i ve sportu, kde mohou soutěžit nejen mezi sebou, ale i s muži. Okouzlující časopisy a podobné televize, inspirované „jedem“, je přesvědčují, že pornografie a prostituce nebo domýšlivá provinční mystika jsou mnohem prestižnější a významnější povolání než udržování rodinného krbu a služba Všemohoucímu. Extrémní formou psychologické deviace je démon jedovaté schizofrenie. V lidském těle způsobuje větrné choroby, infarkt.
Ongoni, nebeští patroni, mají také své vlastní hry, jimiž podněcují lidi k seberozvoji jako protijed na démonický „jed“ a prostředek k posílení lidského ducha „nebeská medicína“, a tedy i víry člověka v jeho spojení s absolutnem. Člověk je z vůle nebes v situaci, kdy jeho hranice nejsou zřejmé. A mezi množstvím informačních šumů a nejednoznačných chápání téhož činu, kdy jsou kritéria pro dobro a zlo nerozlišitelná, si člověk na své cestě vybere. Vybírá si to, k čemu ho táhne srdce, a ne tlak vnějších okolností, a naplňuje ho smyslem, který plyne z jeho nitra.
Tato schopnost spoléhat se na víru nebo ji probudit, tato kvalita mysli se nazývá tvořivá moudrost, protože umožňuje člověku pochopit význam bytí prostřednictvím vlastní zkušenosti s prací a chybami. Sémantický horizont zvládání hněvu, který zahrnuje žárlivost a destruktivní emoční vibrace, je v systému pojmů „pokušení“ nebo „pokušitel“ (démon „jed“) – a dovednost nebo hledač (síla „nebeské medicíny“). Všechna tato slova vycházejí ze stejného kořene „nárok“. V ruštině je toto slovo známo, že na jedné straně označuje určitou potřebu, situaci zájmu o něco, nedostatek informací o tom, nebo spíše přítomnost nepravdivých informací. Na druhé straně zručnost, neboli schopnost řešit existující problematický komplex, umění jako soubor prostředků k tomu a hledač - ten, kdo nachází a ukazuje cestu ke zdravějšímu stavu.
Hlavním hmotným symbolem šamanského povolání a pracovním nástrojem je „kuzungu“ – nebeské zrcadlo. Jedná se o litý, méně často kovaný kotouč o průměru 5 až 20 cm, někdy opatřený nápisy, modlitbami tarinu nebo obrázky posvátných zvířat či jinými symboly. Nejprve byl vyroben z meteoritového kovu nasbíraného v Sajanských horách, později ze speciálních slitin na bázi bronzu. Prostřednictvím kuzungu se provádí obřad očisty lidského ducha, kdy zachycuje a odřezává škodlivé energie, které se dostaly do těla pacienta. Z tohoto důvodu jde o jakousi zbraň proti ďáblovi – šamanský meč. V širším slova smyslu je kuzungu schopnost využívat vlastnosti reflexního povrchu, když je na něj aplikována určitá síla. Zrcadlo mysli může ukázat, co je, jaké jsou hlavní trendy toho, co se děje, kam to směřuje. Odráží také to, co se děje, to znamená, že světlo, které na něj dopadá, ho nasměruje jiným směrem než dříve, a tím odřízne další možnosti.
Aby byl člověk prodchnut filozofií kuzungu, světonázorem kreativní destrukce, může poměrně často změnit typ své profesionální činnosti. To přispívá k tomu, že rozvíjí schopnost soustavného učení. Může se skutečně dotknout životních zkušeností svých spoluobčanů, osvojit si je a také pochopit, co jeho spoluobčany pohání, jaké mají problémy a jak je lze řešit. Šamani často kromě své hlavní činnosti mohli ovládat a studovat různá řemesla a řemesla svých spoluobčanů. Neexistuje žádná duchovní věda izolovaná od života lidí v hmotném světě. Protože věda, která se zavazuje prospívat živým bytostem, dokonce i přetvářející nejhlubší základy světového názoru, odvracející se od chápání světských hodnot jako hlavních, nemůže prospět lidem, kteří se spoléhají na svět nahoře a ne na stejné jméno jako svět dole. Někdy šamani dosáhli výšek v těchto profesích, někdy byli zklamáni. Ve většině případů jim však nebyl dán osud, aby se zcela ponořili do jednoho řemesla. Díky tomu, že si vyvinuli samotnou schopnost určit to hlavní v situaci bez ohledu na to, odkud pochází, a reorganizovat ji, měly jejich magické obřady, které prováděli ve prospěch svých spoluobčanů, mnohem větší míru cílení. Šamanům se mimo jiné podařilo přitáhnout své spolubojovníky k novým perspektivám v jejich životech, které jim otevřeli duchové patronů, pouze s ohledem na existující systém zájmů a potřeb svého kmene, schopnost žít podle jeho zákonů. , stejně jako možnost komunikovat s nimi na dně světonázoru.a pragmatický jazyk. K tomu, aby člověk mohl žít v hodnotovém systému společenství lidí, sdílet jeho normy komunikace a také mít šanci zavést nějakou inovaci, jsou nutné alespoň dva typy zkušeností: zkušenost vůdce v nějaké činnosti, alespoň na krátkou dobu, aby měl znalost vkusu realizace významného společenského cíle, stejně jako zkušenost sociálního outsidera. To druhé je nesmírně důležité, aby se za prvé přímo vědělo o pomíjivé povaze společenského úspěchu a o nutnosti zahrnout do okruhu svých zájmů péči o ty, kteří potřebují pomoc. Zadruhé je to prožitek rozvolnosti, nesvázaný specifickými stereotypy chování, který při častém opakování může zkostnat a pro kohokoli se změnit v sebetisknou zbytečnou zátěž.
Hledač, průvodce, stalker je někdo, kdo musí najít východisko ze situace, jejímž vstupem je tak či onak naprostá nejistota. A neexistují o tom žádné předchozí znalosti. Člověk často v situaci hledání, bloudění temným lesem nevědomosti, s hořkou příchutí osamělosti v ústech nebo proti své vůli, koná činy, které jsou považovány za morálně a pragmaticky neoprávněné, přestává žít, veden jakýmkoli standardy úspěchu. Takové standardy, jimiž se řídíme jako základní příklady chování, které v pozitivním mají určitou historickou zkušenost, v negativním se mohou jevit jako fetiš, psychologické mrknutí oka a požitek z neschopnosti čelit pravdě. Budoucnost není samozřejmá, a abychom se s ní mobilizovaně setkali, je třeba být připraven na vše, především na smrt. Časem se vyčerpají pozitivní stránky příkladů jiných lidí, něčí úspěšné činy, ke kterým vzhlížíme, ale stále máme v mozku zakořeněný zvyk vzhlížet k tomuto úspěchu. Na tomto zvyku se lepí obrazy společenského významu, citace kulturních vzorů, rysy určitých hrdinů moderních mytologií, které nám televize s takovou velkorysostí vypráví. Jsou polarizováni v systému úspěch-prohra. Ve skutečnosti nemůže být člověk stále něčím opakováním, kopií nějaké postavy, bez ohledu na to, jak dokonalý nebo lákavý je. Nemůžeme být svou vlastní kopií, i když jsme se dříve chovali velmi rozvážně. Rozhodování, které se nám děje tak či onak, předpokládá odmítnutí všech možných scénářů ve prospěch jednoho – toho nejdůležitějšího. Abychom mohli změřit cenu něčeho, změřit něco, je třeba zemřít, tedy dát rovnítko mezi sebe, to, co je obsahem osobní zkušenosti se situací, kterou život nabízí zvenčí. Rozhodováním o konkrétním případu, definováním cíle, tedy spojením v jednom bodě maxima naší vůle a potřeb, a toho, co život v této době nabízí, celého objektivního potenciálu situace, se stáváme lékaři, tzn. ti lidé, kteří odmítajíce všechny bezvýznamné cíle a prostředky k jejich dosažení určují nejvyšší, konečný bod, kolem kterého se točí celý vesmír možností.
Tato volba se provádí na základě víry – to znamená, že schopnost mysli je ve stavu koncentrace před nezřejmým důsledkem zvoleného postupu. Schopnost mysli vážit kontinuum subjekt-objekt v jednom bodě, na okraji mysli, v mikroskopicky malém až úplném nepřítomnosti, ve vakuu, je léčivá schopnost, protože se rovná prázdnotě, tzn. co je odmítnuto s tím, co bude realizováno, se vší rozmanitostí – s integritou, s plností světa. Šamani považují tuto vlastnost mysli za nejvyšší a svůj život zasvěcují získávání dokonalé víry, která jim pomůže splnit nejen situační, ale i konečnou, ve smyslu fyzické smrti, kdy vrcholný či konečný bod jejich života zkušenost se střetává s rozmanitostí cest, které otevírají člověku v tomto okamžiku vesmír. Hledání dokonalé víry probíhá v průběhu života člověka ve dvou směrech. První je, když člověk hledá motivy pro své činy tak, aby měl pro co zemřít, to znamená, že existuje takový cíl, který určí nejvyšší „strop“ rozvoje pro samotného člověka a také překročí zájmy jeho osobnosti a rozšířit se na co největší počet živých bytostí. Druhá věc, kterou lékař hledá, je moudrost, způsob, jakým lze jeho cíle efektivně dosáhnout a uvést do praxe. Šamanští duchové se postarají o to, aby měl člověk po celý život dostatek situací, kdy se mu zdá, že umírá, vypořádá se s definitivním a pak bude v agonii požádán, aby se znovu narodil. Sítem takových zklamání, kdy člověk zemře, tj. ztratí plnost svých rolí v komunikaci s lidmi, kdy systémy jeho stanovování cílů, včetně jeho profesní, rodinné, náboženské a jiné identifikace, již budou zbytečné, nevyzvednuté, kdy dosažené cíle zůstanou bez pocitu zadostiučinění, a budou nahrazeny nutností stanovovat si nové cíle, člověk bude muset odfiltrovat to, co může svou Vírou nazvat velkým písmenem bez uvozovek a přehánění, co pro něj bude skutečným zdrojem nevečerního světla, které mu osvětluje cestu, a tak činí zkušenosti jiných lidí skutečně cennými.
S takovými nástroji lze tvrdit, že člověk nepromarnil svůj život, ale prožil jej s dostatečnou intenzitou, dosáhl úspěchu, tzn. podařilo - do té chvíle, po které už nebude "znovu". A jeho úspěchem je cesta, která ho vlastně dovedla do chrámu. Tato cesta je hrou, ve které člověk tlačí čas nebo se snaží najít jeho neuchopitelný okamžik, to, co je skutečné.
Home | Articles
January 19, 2025 23:51:49 +0200 GMT
0.007 sec.
